Photo by Pierre Bamin on Unsplash
The beginning of autumn in the Czech Republic was marked by a resurgence of the pandemic. After the strict lockdown in spring, when face masks were mandatory everywhere, even when driving or going for a walk in the woods, when public life was almost paralysed and borders were closed, this came rather unexpected. Some will counter that they saw it coming, but most people hoped that life would go back to some kind of normal.
Continue reading
Foto Roman Rogner, Bildstock bei Hejnice
Ich stamme nicht aus einer sudetendeutschen Familie. Vor meinem Prager Leben wusste ich nicht sehr viel über die Vertreibung der Sudetendeutschen aus dem Grenzland der ehemaligen Tschechoslowakei, denn auch in meiner österreichischen Heimat war das Thema tabu gewesen. Wer es aufgriff, geriet sofort in den Verdacht des Revanchismus oder der Relativierung nationalsozialistischer Verbrechen.
Jestem z rodziną w Pradze, jemy obiad. Mówimy o bieżących sprawach, o aktualnościach, o koronawirusie. Słucham, co mówią synowie i mąż. Nagle się coś w mnie zmienia, widzę przed sobą te dzieci: siedzą na chodniku i żebrzą. Ich twarze są strachliwe i ściągnięte, ich cienkie ciała owinięte w łachmany. Ich spojrzenia, szukające schronienia gdzie indziej, omijają kamerę. Patrzą na mnie. Ale nie ma schronienia, są bezbronni. Mniejsze dziecko zaczyna płakać, a jego twarz w tym wygląda jak stara, bardzo stara. Kamera bezlitośnie nagrywa, aż nie mogę już tego znieść.
W sierpniu tego roku wyjechałam do Warszawy. Główne zabytki stolicy Polski już trochę znam i więc chciałam poznać jej bardziej ukryte strony. Na prawym brzegu Wisły leży dzielnica o nazwie Stara Praga. Ktoś mi powiedział, że to pendant Žižkova, praskiej dzielnicy robotniczej. „To musisz zobaczyć“ – powiedziałam sobie. Continue reading
In Weißrussland demonstrieren seit Wochen Zehntausende gegen das Regime und den Wahlbetrug am Sonntag. In Polen, Tschechien oder der Slowakei wird dieser Entwicklung viel Aufmerksamkeit gewidmet. Ähnlich war es bei der Revolution am Kiewer Maidan vor sechs Jahren. In Westeuropa scheint man sich von diesen Ereignissen entfernt und eher wenig betroffen zu fühlen.
Foto: Kyiv Post
Continue reading
Včera jsme šli z Radotína na Karlštejn. Krásná dvacetikilometrová túra po svatojakubské cestě vede přes pole a silnice, ale také lesy, což aspoň občas přináší úlevu v letním horku. V takovém vedru a bezvětří ale i komáři a mušky vyhledávají stín a společnost, takže nám bzučí většinu cesty kolem hlavy.
Vor einigen Tagen erhielt ich die Nachricht vom Tod eines meiner Universitätslehrer. Er war während des Dolmetschstudiums mein Französischlehrer gewesen. Wir hatten schon länger nichts mehr voneinander gehört, ein Umstand, der mir in diesem Augenblick schmerzlich zu Bewusstsein kam. Plötzlich fand ich das wirklich schade. Hätte ich mich nicht nach seinem Befinden erkundigen sollen? Gerne hätte ich ihm noch so manches gesagt.
Dnes před čtyřmi týdny jsem byla na cestě z Lucemburku do Čech. Pracuji v zahraničí, na částečný úvazek. Byli jsme tři cizinci s přeshraničním životem a na cestě domů. Česká vláda zavírala hranice a nebyli jsme si jistí, jestli nás pustí. Měli jsme strach. Ale dopadlo to dobře, dostali jsme se v pořádku domů. Představa, že bych měla strávit následující týdny daleko od rodiny, mě děsila. Další den spadla klec. V krizi se ukázala křehkost mého životního modelu.
Last week, I had a strange experience at Prague airport. In the shuttle bus that takes passengers from the plane to the airport building, a man started to verbally attack his neighbour. „Give me my computer back!“ he shouted, „I know that you have it.“
When travelling, I like to take pictures. My equipment is modest: no sophisticated camera, no telephoto lens, just a mobile phone. Handy and practical. As a hobby photographer with a passion for the human being I started to take pictures of people. These portraits are a few examples from India. Minimal editing, no Photoshop. The picture must speak to the beholder immediately, otherwise it is not a good one and editing will not help. My photographs are far from perfect, I still have a lot to learn and my husband, a much better photographer than I will ever be, gives me valuable advice. With the remaining portraits, I’d love to organize an exhibition.
Madurai, Tamil Nadu
