Propagandistický plakát organizace Kraft durch Freude
Na ostrově Rujána, na místě jménem Prora, se nachází nacistický kolos. Vedle areálu stranických sjezdů v Norimberku je největším uceleným architektonickým pozůstatkem té doby. Začátkem července jsme na tomto ostrově strávili pár dní a já jsem se tam musela jet podívat.
Nejdřív jsme navštívili výstavu v dokumentačním centru, s výstižně dvojznačným názvem „MACHTUrlaub“. Ve strohých prostorách budovy nabízí expozice detailní vhled do vzniku areálu letoviska i do zneužívání „germánské“ minulosti ostrova nacisty (ve skutečnosti byla jeho minulost slovanská).
Komplex je dlouhý 4,7 km, zahrnuje 8 ubytovacích budov s 500 metry dlouhými trakty a byl koncipován pro 20 000 lidí. Měl se stát obřím letoviskem nacistické organizace „Kraft durch Freude“ (Síla skrze radost).
Organizace „Kraft durch Freude“ (KdF) byla založena v listopadu 1933 jako součást Německé pracovní fronty, deset měsíců po nástupu Hitlera k moci a šest měsíců po násilném rozpuštění německých odborů. „Kraft durch Freude“ měla za úkol poskytovat dělníkům volnočasovou péči. K tomu měly sloužit velké projekty, jako flotila dovolenkových lodí, automobil Volkswagen a mořské lázně Rujána, které měly být prototypem pro další objekty podobného typu.
Prora byla slibem nacistického režimu. Robert Ley, šéf Německé pracovní fronty, který byl odpovědný za výstavbu letoviska, prohlásil: „Pokud se nám podaří „opravit“ každého Němce jednou za rok, neskončí síla pracujícího člověka někde u 40. roku života, ale ve věku 70 let.“ Kromě toho měly být posíleny „nervy lidu“ pro nadcházející válku. „Pouze s národem, který si udržuje nervy v dobrém stavu,“ řekl Hitler, „můžeme dělat skutečně velkou politiku.“
Architektonickou soutěž vyhrál funkcionalistický návrh architekta Clemense Klotze. Je zajímavé, že vybrali modernu, stavební styl, který nacismus oficiálně prohlásil za nepřijatelný.
V sedmi až desetidenních intervalech se mělo do lázeňského letoviska přepravovat 20 000 Němců. Sezóna se měla prodloužit na osm měsíců nebo i déle, aby sem každý rok mohlo přijet více než 500 000 lidí. Prostřednictvím reproduktorů měla vysílací stanice přinášet proslovy vůdce přímo do ubytovacích buněk. Postaven měl být i sál s 20 000 místy a náměstí sedmkrát větší než fotbalové hřiště.
Dne 2. května 1936, na třetí výročí zrušení odborů, byl položen základní kámen. Práce postupovaly rychle. Brzy se však ukázalo, že čas k dokončení tak velké stavby před válkou nestačí, a stavba se stala pouhou propagandistickou zbraní. Německému dělníkovi měla ukázat, co pro něj režim dělá.
Když vypukla válka, práce se náhle přerušily. Pracovní síla byla potřeba pro vojenský pokusný ústav Peenemünde, kde se vyvíjely rakety V-1 a V-2. Po „konečném vítězství“ měla i Prora být dokončena.
Během války se komplex využíval k výcviku policejního praporu a školení pomocnic zpravodajů. Další stavební práce vykonávali nuceně nasazení a váleční zajatci z Ruska, Polska, Československa a Francie. Spali ve skeletu budov a téměř nedostávali jídlo. V roce 1943 poskytla Prora nouzové ubytování obyvatelům Hamburku, kteří v důsledku bombardování přišli o domov. Ke konci války sem přišli uprchlíci z východu. V roce 1944 sloužil komplex jako dočasná polní nemocnice.
Po válce internovali sovětští okupanti v budovách majitele pozemků z Durynska, které před tím vyvlastnili. Rozestavěné budovy sloužily jako lom, každý si ukradl stavební materiály, které potřeboval, až nově vzniklá NDR vyhlásila Proru za zakázanou vojenskou oblast.
Na počátku šedesátých let přesunula východoněmecká lidová armáda část svých vojsk do Prory. Umístila zde i odpírače vojenské služby, tzv. stavební vojáky. V jižní části se ve „Walter-Ulbricht-Heim“ ubytovávaly rodiny důstojníků. V rozbořených budovách na severu cvičili vojáci lidové armády, policisté, hasiči a příslušníci Červeného kříže pouliční boje a civilní ochranu. Po pádu komunistického režimu přešel areál do vlastnictví armády sjednoceného Německa.
Od roku 1992 je Prora znovu přístupná veřejnosti. Dlouho nebylo jasné, co se s ní má stát. Pokusy o privatizaci selhaly.
Dnes vytvořili soukromí investoři z části Prory luxusní apartmány a hotel. Ceny jsou vysoké (na Bookingu stojí jedna noc pro dvě osoby 10 000 Kč), ale i kdyby byly nižší, nemyslím si, že bych se tam ubytovala. Atmosféra je stále dost děsivá. Demolovat budovy možné nebylo, od roku 1994 jsou památkově chráněné. Nacistická minulost Prory nebude ještě dlouho zapomenutá.
Pro pochopení Třetí Říše je důležité znát její sociální politiku. Výměnou za poslušnost vůdci slíbil režim širokým masám dovolenou v Proře a účast na kultuře, cestování, konsumu, technologiích a motorizaci, která byla do té doby nemyslitelná.
Zdroj: „MACHTUrlaub“, výstava v dokumentačním centru Prora
